† 06. 09. 2009 | kód autora:
P5EJe mi zle. Ze všeho, co se teď děje je mi zle. Mám chuť utéct, někam se schova a být tam, dokud to všechno nezkončí. Mám v sobě zlobu. nevím, kde se vzala, ale je ve mě. Je v mé duši a nechce ven. Nechci mít v sobě zlobu, ale ta zloba tu bude, dokud tu budou určití lidé. My si zlobu sami nevytváříme. Vytvářejí ji ostatní. A někdy i ti, co by nám měli být nejblíž. Když vám někdo začne nadávat a vy nemůžete říct jedinýho slova, které máte na jazyku. Nemůžete. Prostě ne. Kdyby jste něco řekli, tak budou trpět i ostatní. Vím, útěkem se věci neviřeši, ale zkomplikuje, ale aspoň tu chvíli se citíte osvobození. Někdy prostě ze sebe musíte dělat jinou osobu, než jakou jste. Jde tu o přetvařování. Musíte dělat, že je všechno v pořádku, že je máte rádi, ale přitom je to úplný opak. Když v člověku tato zloba a vztek narůstá tak máte pocit, že vybuchnete. A já vybuchnu asi brzo. Už nehodlám snášet ty slova, co mi ti určití lidé říkají. Už nechci cítit jejich přítomnost, a už vůbec je nechci nikdy vidět!!!! Já se proste neumím přetvařot. Přetvařovat se znamená lhát a to já prostě neumím. Musím dělat, že mám někoho ráda, ale mějte rádi někoho, koho nenávidíte. Musíte mět ohlet i na ty druhý. Na ty, co by trpěli kdyby jste něco řekli. Ale, kdo bude brat ohled na vás? Musíte jen doufat.
† 06. 09. 2009 | kód autora:
P5E
Věřím, že fantazie je mocnější než vědění, že mýty mají větší moc než historie. 6e sny jsou mocnější než skutečnost. Že naděje vždy zvítězí nad zkušeností. Že smích je jediný lék na zármutek a věřím, že láska je silnější než smrt. Věřím, že život se dá vychutnat, že není silnějšího pouta než lásky a přátelství. Věřím, že smutek je jen chvilková fáze našeho života. Že sny se dají proměnit ve skutečnost. Věřím, že číslo ve dni, ve kterém jsme se narodili je pro náš život něčím důležitým. Věřím, že na nemocnou duši nezaberou léky, ale pohlazení a obětí. Věřím v osud, který po mě chce a říká, že člověk napřed musí projít peklem, aby si pak mohl připadat jako v ráji. Věřím, že slzy mohou znamenat štěstí a věřím jen pár lidem na zemi. Nevěřím nad mocnější bytost než je člověk. Nevěřím, že existuje dobro nebo zlo, kdyby ano, tak spousta lidí by bylo jenom dobrých nebo zlých a to není nikdo. Nevěřím na pohádky, protože život je krásnější než pohádka. Nevěřím na pokrevní pouta, vždyť moje rodina jsou i mí přátelé. Nevěřím na omluvenou nenávist, protože když nenávidím tak neodpouštím. A nevěřím na zapomnění, protože to, co nás poznamenalo na celý život nechce z paměti odejít. A nechci věřít na smutek, protože je to jako opilý host, který se stále vrací.
† 06. 09. 2009 | kód autora:
P5E
Ten, kdo tě miluje ti dává srdce a cit. Svou láskou ho rozpumpuje a dá mu život. Ten, kdo tě vychovává ti dá hlavu a nohy, abys byl schopný myslet a věděl, co je dobré,špatné a jak na tomhle světě chodit a nekličkovat. Ten, kdo v tebe věří ti dává sebevědomí, pro snazší cestu životem. Prolhaní lidé ti vytvořili záda, aby měli možnost ti do nich strčit kudlu. Namyšlení lidé ti ukázali, že nos se nosí nahoru, ale protože jsi svůj, tak uděláš opak. Zahradníci ti dali oči, protože vědí, že krása tkví v oku pozorovatele.Učitelé ti dali sluch, abys slyšel každé moudro. Bojovníci ti stvořili ruce, abys nemohl bránit. Ústa ti dali andělé, abys mohl nebesky líbat. Tvůj hlas jsi stvořil sám, protože jen ty nejlíp víš, co v daný okamžik říct.
† 06. 09. 2009 | kód autora:
P5E
Směj se, když můžeš. Omlouvej se za své chyby. Plač pro štěstí, které máš. Buď veselý, když se směješ. Nechtěj být sám, protože je to, to nejhorší co může být. Buď svůj, vždyť nejsi kopie. Věř v to, v co chceš ty a nenech se od toho odradit. Věř tomu, ke komu máš důvěru. Buď smutný, kdykoliv chceš, je to přece tvůj smutek. Nenech ze sebe dělat loutku jen proto, že si myslíš že jsi slabý. Loutka to také může dotáhnout daleko. I Hurvínek je ještě po těch letech slavný. Když tě něco baví a víš, že to děláš dobře, tak se toho nevzdávej, ale zdokonaluj se. Nechtěj být chytřejší, vždyť hodiny učení a studování jsou promarněné. Nech, aby tvým učitelem byl život. Nedělej to, co tě nebaví, na co se nadarmo trápit? A věř v naději, protože ta umírá jako poslední.
† 06. 09. 2009 | kód autora:
P5E
Chci být prvním písmenem ve slově, které vyslovíš. Chci být ranní vánek, který tě ráno pohladí. Chci být ten pocit, když jsi šťastný, chci být i ta chvíle, když jsi sám. Chci být tvou vysněnou touhou. Chci se stát vodou, abych mohla při dešti obejmout tě celého. Chci být tvým srdcem, které tě drží při životě a díky němu žiješ svůj život. Chci být pro tebe vzduch, protože bez něj se nedá žít. Chci být sen, který v noci sníš a při vzpomínce na něj se usměješ. Chci být hrníčkem, ke kterému každé ráno přikládáš svá ústa. Chci být vzpomínkou, na kterou rád vzpomínáš. Chci být ten cit, co v lásce cítíš. Chci být tvá myšlenka, která se ti nestále honí hlavou a ty na ni nechceš zapomenout. Také chci být ten důvod, proč se směješ a jsi veselý. Chci být důvod tvého pláče při štěstí. Chci být vůně květiny, ke které si přivoníš. Chci být tužkou ve tvé ruce, kterou objímáš, když kreslíš. Chci být tvou knihou, kterou se zaujetím čteš. Chci být tvým úkrytem, do kterého se schováš, abys byl v bezpečí. Chci být tvou oblíbenou písničkou, kterou stále posloucháš. Chci být pro tebe důležitou věcí, která pro tebe hodně znamená. Chci se stát oblohou plnou hvězd, kterou obdivuješ, a na kterou se tak rád díváš. Já nechci být tvou výčitkou, nechci být tvým smutkem, nechci se stát ozvěnou tvého volání. Nechci být tvou špatnou vzpomínkou ani bolestivým příběhem. Nechci být pro tebe jen někdo, chci být pro tebe vše. Nechci tě jen vidět, chci tě i obejmout a políbit. Nechci vedle tebe jen tak stát, chci vedle tebe žít. Nechci se od tebe odcizit, ale chci s tebou být na věky věků. Nechci žít tvůj život, ale stát se tvým životem. Nechci být jen někdo na koho si vzpomeneš, ale ta, na kterou myslíš pořád. Nechci být tím pocitem prázdnoty, já se budu snažit, aby jsi to nikdy nepoznal. Nedokážu tě opustit a říct ti sbohem. Nechci být jen pouhým vzplanutím nebo zábavou, já chci pro tebe být tou pravou. Nechci se tě vzdát, protože lásky se vzdávat nemá. Nechci od tebe odejít, protože to by byla ta největší chyba v životě a já si slíbila, že žádnou chybu už neudělám. Nechci ti ublížit. Nechci být člověkem, kterého nenávidíš a nechci být člověkem, kterého nerad vidíš. Nechci být divadelní představení, které tě nudí. Nechci být věcí ani člověkem, ale pravou láskou tvého života.
† 06. 09. 2009 | kód autora:
P5ESvět se se mnou točí. Ležím na posteli, která je oděna do bílé barvy. Všechno okolo je bílé, stropy vysoké a nikde nikoho. Jsem sama. Sama v pokoji, kde je jen jedno okno. Jsem sama ještě dlouho po mém probuzení. Slyším hlasy, ale nerozumím slovům, která vycházejí z něčích úst. Ani nevím, kdo to mluví. Jsem sama. Nevím nic. Nevím jak se jmenuju, nevím, co je za den, nevím kolik je hodin, nevím, kde jsem. Cítím únavu a jen přiblížím víčka k sobě, tak spím. Nevím, jak dlouho jsem spala, protože nevím v kolik hodin jsem šla spát. V prázdném pokoji jsem stále sama. Je zde stále bílá postel, nedotknutelná skříň, umyvadlo a noční stolek u mé postele. Na stolku jsou moje věci. Vím, že jsou moje, ale nepamatuji si, kdo je na něj dal. Snažím se si vzpomenout na minulý den. Všechno se mi motá. Nevím, co je sen a co je skutečnost. Jsem stále zmatená. Jakoby si moje paměť nechtěla na nic vzpomenout. Cítím samotu a strach. Na bílé posteli se nemůžu ani pohnout, jakoby bylo mé tělo k této posteli připoutáno neviditelnou nití, která nejde přetrhnout. Najednou cítím prázdnotu. Po mé tváři teče potůček slz. Nejde to zastavit. Mám mokrý obličej, mokré vlasy, mokrý polštář. Přes mé vodové oči nic nevidím. Připadám si, jako by se mi zdál ten nejhorší sen, ale po štípnutí do ruky vím, že se snem to nemá nic společného. Kde jsou nějací lidé? Copak jsem tu úplně sama? Kde je máma? Moje máma. Proč tu není se mnou? Slzy chtějí opět vyjít na povrch, ale já jim to nechci povolit. Nechci plakat. Nechci být tak slabá. Ale já musím plakat, protože jsem slabá. Snažím se usnout, ale nejde to. Slzy po malých pramíncích stékají po mojí tváři, na vlasy a na polštář. Během dne se u mě vystřídá několik cizích lidí. Ani jednoho jsem v životě neviděla. Z jejich úst jdou slova, kterým nerozumím. Nevnímám je. Já chci mámu. Chci ji cítit vedle sebe, aby mě pohladila, chytla za ruku a řekla, že všechno bude dobré. Mami, kde jsi? Nevím jak dlouho ležím, nevím nic. Marně si vzpomínám na včerejší den. Jsou to jen takové malé ústřižky z minulosti, jako by to bylo hodně, hodně, hodně dávno a přitom se to přihodilo včera. Snažím se vstát z postele, ale cítím jenom bolest. Ta bolest není jen povrchová. Je i vnitřní.
Za ty roky se jizvy na mém těle zahojily celkem snadno, ale jizvy v duši se budou hojit ještě nějakou dobu. Jejich léčbu jsem ale urychlila láskou. Láska mě uzdravuje.
† 06. 09. 2009 | kód autora:
P5EJsem dosažitelnou fata morgánou a nereálná skutečnost. Jsem spalující slunce uprostřed ledových plání. Jsem peklem, které dokáže nést do nebeských výšin. Jsem ďábel, co tě ve snech svází. Jsem dosažitelný cíl a přitom dávno dobytou pevností. Jsem anděl s černou duší, jsem štěstí, které každý proklíná. Jsem duch s vystrašeným srdcem. Jsem lék, který neléčí. Jsem hráč, který nezná pravidla a jsem láska, která netěší. Jsem i ten pocit strachu, co má v sobě každý. Jsem úsměv, ze kterého rty pálí. Jsem pláč, který nechce odejít, jsem zlá vzpomínka, která nechce být zapomenuta. Jsem stáří, které nechce omládnout, jsem touha, která uvadá. Jsem Slunce, které v noci září, jsem zamilovanost, která dva milence od sebe odhání. Jsem budoucnost, kterou znáš a přítomností, kterou nežiješ, ale řežíváš. Jsem umělecké dílo, které nikoho nezajímá. Jsem nejlepší přítel všech lidí, ale když má někdo problém, jako bych byla neviditelná. Jsem důkaz, který není podstatný. Jsem hlas, který nikdo neslyší. Jsem ozvěna, která se neodráží. Jsem píseň, kterou nikdo neposlouchá. Jsem míč, se kterým je zakázáno házet. Jsem cena za prohru, jsem i to nic co všichni mají. Jsem čas, který netiká a jsem myšlenka malinká. Jsem přátelství, co lže. Jsem květina, co nevoní, jsem voda, co se nedá pít. Jsem bažina, co tě nepotopí. Jsem prozrazené tajemství a hlučné ticho. Jsem parné léto, které chladí. Jsem horečka bez teplot, jsem léčba bez účinku. Jsem slovo bez významu. Jsem hlavolam bez řešení. Jsem tužka, která nemůže psát a básnická sloka, která postrádá rým. Jsem čarodějka, která nezná kouzla. Jsem sladký bombon, který chutná trpce. Nemám nic a přitom vše.
† 06. 09. 2009 | kód autora:
P5EMiluj muže, který ti neříká, že jsi SEXY, ale že jsi KRÁSNÁ. Toho, který ti zavolá zpátky, když jsi ty položila. Toho, který je u tebe zrovna když ho potřebuješ. Toho, který tě drží ve chvílich, kdy jsi na dně. Toho, který ti řekne, že tě miluje ve chvíli, kdy se cítíš sama. Toho, který zůstane vzhůru jen proto, aby tě viděl spát. Toho, který líbá tvé čelo. Toho, který tě chce ukzat celemu světu, i když nejsi zrovna miss. Toho, kterému je úplně jedno, jestli jsi časem ztloustla nebo zhubla. Toho, který říká: " Co se dáš broučku? Já vařím" Toho, který tě před svými přáteli vezme za ruku. Čekej na toho, který ti neustále bude říkat, co pro něj znamenáš, a že je dítě štěstěny, když má zrovna tebe. A který tě představí svým přátelům se slovy " Tak to je ona". Miluj ho, protože on miluje tebe a bude tě zřejmě milovat navždy.
† 06. 09. 2009 | kód autora:
P5ETaky máte někdy ten pocit, že se s vámi zastavil čas? Pocit, který vám říká, že všichni a všechno kolem vás běží tak, jak by mělo, akorád s tím rozdílem, že s vámi se neděje nic? Jste na bodě, odkud se nemůžete hnout. Stále stojíte a váš vysněný pohyb není realitou. Všichni kolem vás žijí normální život, jako vy, ale s tím rozdílem, že vy stojíte a oni se pohybují kupředu. Udělat krok vpřed není jednoduché. Jde o odvahu, snahu a chtíč. Musíte se chtít pohnout aspoň jedním krokem dopředu. Jakmile uděláte jeden jediný krok, tak víte, že ty další budou sice těžké, ale snažší. Nikdy nedělejte o krok zpět. Je to sice snadné, ale není to bezbolestné. Pokud se rozhodnete jít kupředu, tak se neohlížejte zpět. Pokud se ohlídnete jednou jedinkrát, tak uvidíte svou minulost. Uvidíte věci krásné, věci škaredé, věci šťastné i bolestné. Každá z nás má jinou minulost. Já si myslím, že minulost nás vychovává do budoucnosti. V minulosti uděláme mnoho chyb. Tolik chyb, že si je už ani neuvědomujeme. Z chyb se učíme. Jednou se mi zdál jeden sen. Byla jsem na jedno místě. Stála jsem tam zcela sama. Okolo mě bylo mnoho cestiček a já si měla jednu cestu zvolit. Kažá cesta vedla jiným směrem a já byla zmatená a nevěděla jsem, co děla. Nepřipada jsem si jako ve snu, ale jako by se to opravdu dělo. Byl to velice živý sen. Najednou, jakoby mi před očima proběhl celý život a já hned věděla, kterou cestu si zvolit. Potom jsem viděla jen své tělo jak kráčí tou cestou, kterou jsem si zvolila. Cítila jsem jakoby moje tělo kráčelo dál, ale má duše byla stále na jednom místě. Chtěla jsem své tělo dohonit, ale nešlo to. Bylo už moc a moc daleko. Když jsem se probudita, tak mě zachvátila panika. Co měl tento sen znamenat? Byla jsem zmatená. Moje tělo bylo na něco připravené, bylo připravené jít dál, ale moje duše ne a proto se od sebe oddělili. Cítila jsem prázdno. Mému tělu chyběla duše a mojí duši chybělo tělo. Dodnes nevím, co mi ten sen chtěl říct. Nic se neděje bezdůvodně. Těch důvodů je hodně, ale my sami musíme přijít na to, co znamenají a co nám ty náznačované věci chtějí říct. Je to taková detektivka a my, přes ty všechny stopy, musime tento případ vyřešit.
† 06. 09. 2009 | kód autora:
P5ECo je to vlastně láska? Jak ji definovat? Jsem zamilovaná a to hodně dlouho, ale definovat lásku jednou nebo maximálně děma větami, to prostě nejde. O lásce nejde mluvit, nejde o ní vést debaty a ani se nedá studovat. Láska prostě příjde do našeho života a my ani nevíme jak, dokud si to neuvědomíme. Mluvte s někým o lásce, o té právé nefalšované lásce, které na světě moc není a zkuste ho do tohoto krásného citu zasvětit, ale nepodaří se vám to. Ten, kdo nikdy nemiloval, ten kdo pravou lásku neprožil, tak nepochopí o čem to mluvíte. Láska se dá přirovnat k mnoha věcem, ale jaké věci přirovnat k lásce? Někde jsem četla přirovná: LÁSKA JE JAKO VÁLKA. JE LEHKÉ JI ZAČÍT, ALE NEMOŽNÉ SKONČIT. Ano, lásku je lehké začít. Někdy stačí pouhý pohled, dotyk, slova a máte jasno. Láska vás tolik pohltí, že nedokážete myslet na nic jiného. Pořád musíte myslet na toho druhého, co dělá, jak se má. Nedokáže ani normálně uvažovat. Jednou mi jeden člověk řekl, že na lásku nevěří, že milovat nejde, že je to ztráta času, a že si jde život užívat i jinak než ho promarnit něčím, co je takovou přetvářkou. Jak může být láska přetvářkou? Copak to jde? Copak jde někoho milovat jen na oko? Já bych to nedokázala. Nejsem ten typ holky, co předstírá lásku. Kdybych předstírala, tak nelžu jenom tomu druhému, ale i sobě. A lhát se nemá. A jak může být ztráta času někoho milovat? Pro mě je nejkrásnější strávení času, byt s osobou, kterou miluji, ale v tu dobu, kdy s milovanou osobou jsem tak proklínám čas. Proklínám ho proto, protože s NÍM (panem pravým), ten čas strašně rychle utíka, ale když jsem bez něj, tak čas jako by se zastavil. Byli jsme spolu tyden v kuse a můžu vám říct, že to tak strašně uteklo, že mi připadá, že jsem s NÍM ani nebyla a nebo byla, ale už hodně dávno. Láska má mnoho fází. Když se narodíme tak dostáváme lásku od našich rodičů, kteří nás s trpělivostí vychovávají. Později dáváme a přijímáme lásku, když se zamilujeme, a když se někdo zamiluje do nás. A pak? Pak my tu naši lásku dáváme svým dětem. A tak jde ten koloběh stále dokola. Je to jako koloběh vody v přírodě. A co říct na závěr? Asi snad jen to, že láska neumírá, že má mnoho podob a každá z nich má svůj počátek a konec.
Copyright © 2008-2012 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.
